Bydlení a ochočování

 

Potkani potřebují hodně prostoru. Dospělý potkan je mnohem větší než dospělá myš či křeček, a navíc
jde o hodně aktivní zvíře, které rádo běhá, šplhá a neustále něco zkoumá. Zvlášť to platí pro samice,
některým samcům by v dospělosti jako bydlení stačila plocha 15x25 cm, vystlaná měkkou podestýlkou.
Ideálním bydlením pro potkany je klec. Druhou, méně vhodnou možností je terárium (akvárium),
které bych jako standardní bydlení spíš nedoporučovala. Terárium se hodí v některých specifických
případech – pro matky s mláďaty nebo v chladnu, tolik do něj netáhne jako do klece. Pro chov potkanů
jsou zcela nevhodné jakékoli bedny, laboratorní boxy, dřevěné nebo nedejbože papírové krabice, láhve od okurek, hrnce na prádlo a další
obskurnosti. Pouze chovné nádrže využijete v podobných případech jako terária, tj. jako „marodku“,
ubytování pro matku s mláďaty nebo dočasné bydlení pro nově přineseného potkana.
Klec je pro potkany nejlepší, protože:
• potkani rádi šplhají a v kleci mohou šplhat podle libosti;
• sehnat nebo vyrobit velkou klec není takový problém jako sehnat velké terárium, a velké terárium
bude vždy nepoměrně těžší než velká klec;
• klec lépe větrá a to prospívá potkaním dýchacím cestám, které jsou často velmi citlivé na čpavek,
obsažený v moči – v teráriu snadno vznikne zapařená, hutná atmosféra
• do klece se mnohem lépe upevňují napáječky, šplhací větve, hamaky, poličky a další vybavení
 
Jednou z možností, jak využít větší akvárium, je použít ho jako dno klece. Získáte tak terárium s
klecovou nástavbou, které postrádá nevýhody samostatného terária.Já mám pro potkyšky akvárkoklec a jsou spokojení.
 
Koupit vhodnou klec pro potkany je kupodivu dost těžké. Většina klecí, které jsou k dostání ve
zverimexech, nevyhovuje velikostí a konstrukcí, a chudému chovateli ani cenou. Potkani jsou poměrně
nároční na prostor, nelze je chovat v klecích pro křečky či myši; dno klece pro jednoho potkana by
mělo mít rozměry alespoň 50x50 cm, nebo 60x40 cm, a výška by měla dovolovat umístění alespoň
jednoho patra tak, aby se v přízemí i patře potkan mohl bez problémů postavit na zadní, což znamená
opět nejméně 50 cm. Krychle o hraně délky 50 cm budiž modelem minimálních požadavků, cokoli
menšího se pro dospělého potkana nehodí. Klec pro dva potkany samozřejmě není dvakrát větší než pro
jednoho, k rozměrům dna stačí rozumně přidat a výška může zůstat stejná. Pro dva až tři potkany
počítejte jako minimální rozměry cca 60-70 cm délka, 40-50 cm šířka, 50 cm výška. Přidáte-li na
výšce, získáte tím další prostor pro další potkany – vlastním dvě klece, jednu o rozměrech 70x50x55
cm, druhou s takřka stejnými rozměry dna (70x55) a zhruba dvojnásobnou výškou (100 cm), a zatímco
první klec je opravdu maximálně pro tři potkany, v druhé by jich mohlo žít klidně šest a nijak by si
nepřekáželi.Tady dávám odkaz na kalkulačku na velikost klece: https://fancy-rats.co.uk/information/guides/cagecalculator/
 
Poslední – a podle mého názoru snad i nejlepší – možností je klec vyrobit.
Základní možnosti jsou v podstatě tři:
• skříňová klec s částečně dřevěnou konstrukcí, doplněnou pletivem
• klec s pevnou kovovou konstrukcí (svařovanou nebo šroubovanou)
• klec bez konstrukce ze samonosného pletiva
 
Ochočení
Ochočení potkánka vůbec není těžké. Potkani jsou od přírody vysoce inteligentní a protože jejich původci - divocí potkani - žijí v koloniích, mají i vysoce vyvinuté sociální chování. Potkan se učí velmi rychle, je přátelský, zvídavý a samozřejmě chytrý.
 
První kontakt:
Obvykle s ochočováním potkánka začínáme už při první cestě domů. Potkánek je většinou mírně vyděšený (cizí prostředí, bez mámy a sourozenců), proto ho nedám do přepravky kde by byl opuštěný, ale vezmeme si ho na klín (přepravku máme pro jistotu s sebou). Poskytnu mu tím útočiště, kde bude teplo, přítmí a hlavně i vy. Pokládejte tento moment za opravdu důležitý, potkaní miminko je rádo, že se má u koho schovat ve stresové situaci a dobře si takového kamaráda zapamatuje.
 
První týden:
Doma malého ubytujeme do připravené klícky, vždy bydlí nejprve sám. Jedním z důvodů je karanténní opatření (délka karantény se odvíjí podle toho, odkud myšáka máme , u potkánka od známého chovatele postačí týden, u neznámého raději dva) a dalším důvodem je čas na ochočování a posléze postupné seznamování se starousedlíky. Klícku s mimčem si můžeme vzít třeba do kuchyně, kde je větší provoz, aby si zvykalo na různé zvuky a pohyby. Mluvíme na něj příjemným hlasem a několikrát denně (jak to čas dovolí) jej vyndám, abyste si mohli pohrát a pomazlit se. Mluvíme na něj, šimráme, drbeme a rukou si s ním hrajeme. Mimča ráda divočí a běhají, proto rukou můžeme udělat "druhého potkánka", který utíká, kličkuje, nechá se dohonit a přeprat. Mimčo se pak ruky nebojí, naopak ji rádo následuje a získává sebedůvěru. Nikdy potkánka nehoníme, pokud jej potřebujeme sebrat, uchopíme ho jemně a jistě.Toto je také velmi důležité. Mimčo už sice ví, že je u vás v bezpečí, může si s vámi hrát, ale tímto mu dávám najevo, že já jsem alfa, šéf, a že kdykoliv budu chtít, mohu ho uchopit,atd. Každý den, když víme, že mimčo si pohrálo a vy budete v klidu sedět třeba u počítače, opět si jej dejte třeba za tričko. Potkánek obvykle chvíli řádí, ale brzy se unaví, najde si nějaké pohodlné místečko, umyje se a usne. Nechejme ho co nejdéle jak nám to čas dovolí. Potkánek je rád, že má možnost fyzického kontaktu při odpočinku, často při mytí oblíže i vás :-) Během jednoho dvou týdnů jste nejlepší kamarádi, stačí projít kolem klece nebo zavolat jménem a myšák visí na dvířkách s výrazem "já chci za tebou". V této fázi jeho klícku umístíme vedle klece již zabydlených myšáků tak, aby na sebe viděli, cítili se, ale nemohli se nijak poranit. Okamžitě se ve velké kleci strhne hádka o místo s nejlepším výhledem a nakonec se všichni seřadí a usadí jako v kině. Pozorují nového příchozího a zvykají si na jeho pach.

Seznamování:
Během následujícího týdne se vzájemně okukují, až to po čase přestane být tolik zajímavé. Malému se věnujeme stejně jako dříve, občas si přiberte některého velkého obyvatele do party. Začněte tím, o kterém víte, že je nejhodnější, šéfa klece nechávejte na konec. Jednou denně velké pusťte a nechejte je běhat okolo klece malého potkánka. Většinou klec několikrát přelezou a důkladně očůrají, nebráňte jim v tom, miminko je i jejich. Nebo je pusťte proběhnout na zem a prcek si zatím v klidu prohlédne velkou klec. Jakmile ji má prozkoumanou, nechejte nejhodnějšího myšáka, aby se v kleci osobně seznámili. Zde je třeba vědět, že potkaní seznamování je rituál, do kterého nezasahujeme (pouze v krajním případě). Vypadá to sice často hodně dramaticky, ale je to jen jedno velké divadlo. Miminko piští, jako by mu šlo o život, leží na zádech a vypadá zcela bezmocně. Starousedlík nad ním stojí, očichává, tváří se přísně, případně po malém i šlape. Dává tím malému důležitou lekci o tom, jak to v kleci chodí a koho je třeba poslouchat.Nejvhodnější doba k seznámení s ostatními je asi 6-8 týden věku (miminko je už dostatečně velké, aby mu "prohlídka" ostatních neublížila, ale ještě není natolik pohlavně vyzrálé, takže jej ostatní stále považují za "dítě"). Než malého nastálo umístíte s ostatními, klec důkladně vyčištěte.

Výchova:
První fázi ochočení tedy máme za sebou, případné seznámení s ostatními také. Jak s výchovou?
Jsou věci, které potkánka naučit lze a naopak věci, které jej naučit nelze. Velmi dobře se myšák naučí chodit na zavolání, ovšem záleží na tom, jak moc se mu budeme věnovat. Své potkánky oslovujte jménem při každém kontaktu a každého jednotlivě. Vždy spojte s podrbáním, pohlazením, slovní pochvalou nebo s kouskem něčeho na zub. Nechávejte je volně běhat vždy večer před večeří, což je pro ně veliká motivace. Jen málokdy se některý zapomene třeba pod skříní,abyste mu museli dát přivonět k soustu, aby věděl, o co přichází. Pokud je voláte jindy, většinou velmi dobře reagují, ale stejně je nutné počítat s tím, že přijdou jen pokud se jim bude chtít. Potkany NIKDY netrestáme, pouze chválíme a odměňujeme. Nelze je naučit, aby neočůrávali kde co, zde platí pravidlo, že čím víc se jim daná věc líbí, tím víc si ji označují kapičkami moče (především samci). Není možné jim jakkoliv vysvětlit, že se nesmí ožírat nábytek, knížky, kabely a vůbec všecko. Jediná možnost je prevence, nebezpečné nebo cenné předměty odstranit.

To nejlepší nakonec:
Správným přístupem, vlídným a klidným zacházením získáme chlupatého kamaráda, který nás bude milovat jako svého nejlepšího přítele. Je až s podivem, kolik lásky, oddanosti, radosti a přátelství se vejde do srdíčka takového malého stvoření. Potkaní život není dlouhý, zato doopravdy prožitý. A proto je máme tolik rádi, naše malé - velké kamarády.