O činčilkách

 

Činčila je původně jihoamerický hlodavec žijící ve vysokohorských oblastech v Andách.

Roztomilé zvířátko s velkýma ušima, velkým ocasem a s výraznýma očima.

Svým vzhledem mnoha lidem připomíná veverku. Má také zhruba stejnou inteligenci.

Živí se téměř výhradně rostlinnou potravou.

Jejich chov se nejdříve rozšířil zejména kvůli kožešině, ale postupně si získávají stále větší oblibu jako domácí mazlíčci.

Pro chov se výhradně používá druh činčila vlnatá (Chinchilla lanigera).

Ve volné přírodě byla činčila téměř vyhubena. 

Jsou to společenská zvířata, ve svojí domovině žijí ve skalních puklinách nebo si hrabou dopata.

Jejich komunity čítají 15 až 100 jedinců.

Stávají se kořistí některých savců, hadů a dravých ptáků.

Aktivní bývají za svítání a za soumraku.

Pokud je něco vyleká, okamžitě mizejí ve svých norách, aby se vzápětí znovu objevily.

Ve volné přírodě se živí různými semeny, bylinami, různými výhonky a mechem.

Ročně obvykle mívají dva vrhy po dvou mláťatech.

Původní zbarvení činčil je šedé, se světlejší spodní stranou těla a je nazýváno "standard". Křížením však    vzniklo mnoho barevných mutací. Délka těla se pohybuje od 25 do 35 cm, délka ocasu je asi 15-20 cm.    Hmotnost dospělé činčily je 400-600 g. 

Činčily nejsou vyslovení mazlíci, a proto jsou vhodnější pro starší děti ( od věku 13 let ), které jsou schopné 

se o ně postarat a pozorovat je. Jsou to temperamentní zvířátka a chovatel musí jejich přirozené potřeby respektovat. Na běžný ruch domácnosti si však dokáží zvyknout a ignorují jej.

Činčily jsou ve většině případů vhodné i pro alergiky, protože jejich srst je natolik hustá, že v ní nežijí roztoči.

Činčila se při dobré péči může dožít 18 až 22 let, průměrný věk se pohybuje mezi 10 až 15 lety. Jsou aktivní v    podvečer a v noci ( zhruba od 18 hodiny večerní ), proto je večer vhodnou dobou ke krmení.